Osobní vize

Proč je tak důležité nalézt svoje poslání, svou vizi, která ukazuje někam za rámec každodenní účelnosti? Jak uvidět, uslyšet, cítit co je pro nás bytostně důležité? Co dělat, abychom se s naší vizí neminuli?

Proč se někam vůbec vydávat, proč podnikat hrdinskou cestu do neznáma? Na začátku je často volání, někdy nesrozumitelné, zmatené nepochopitelné. Volání naší duše po unikátním vyjádření smyslu naší existence. Vyslyšení tohoto volání znamená pochopení hlubšího životního smyslu, přitakání fázi růstu, kdy nám nestačí současné podmínky života nebo zcela vyprchá někdejší životní motivace.

Úděl moderního člověka je cítit určitou míru nespokojenosti. Chtěli bychom být jinde, než právě jsme, trpíme pocity viny, že jsme nezvládli to, co lidé okolo nás již mají za sebou a jsou o kus dál. Chceme se neodbytně také posunout. Povolit tomuto neklidu znamená dát za pravdu konvenčnímu proudu „osobního rozvoje“, chytit se na přesvědčení, že s námi není něco zásadního v pořádku a měli bychom s tím něco dělat. A to rychle. Budování osobní vize však znamená naučit se žít v paradoxu toho, že tam kde jsme je to zcela v pořádku a odpovídá to vyšším zákonitostem, na které nám není dáno zcela dohlédnout. A na druhou stranu zároveň plně přijmout, že jsme na cestě. Někam jdeme.

První premisou toho někam dojít je plně uvidět a docenit „to co je“. Zcela uvidět svůj současný stav je často úplně dostatečné pro to, abychom se vydali na novou cestu. Sebrali odvahu podívat se do svého nitra a naplno vyjádřit své talenty takovým způsobem, aby se v nich zrcadlily naše hodnoty. To je naplňující a vede ke zdravé akci bez přepjatých ambicí a únikových scénářů. Vize se tak pomalu objevuje a není jen z „hlavy“. Tak splníme základní podmínku, že se vize postupně objevuje nikoli vymýšlí.

Seminář "Konstelace osobní vize" se koná 8.-9.11. v Praze Břevnovském klášteře.